Snad nekonečný článek o mém výletu.
Projížděla jsem slevové portály a říkala jsem si, že bych mohla konečně někam pořádně vyrazit a splnit si své sny. Harry Potter šel zatím stranou a výběr padl na Disneyland, kterým jsem nakazila i svou kolegyni, jejího bratra a kamarádku, a za pár dnů jsem na slevovém portálu koupila místa. Vše jsem poté zaregistrovala na stránkách cestovní kanceláře, podepsala smlouvy, odeslala je a už se jenom čekalo na datum odjezdu.
Musím říct, že čím se odjezd blížil, tak jsem se hodně bála, protože jsem měla ještě v živé paměti několik teroristických útoků, které Francií a zejména Paříží otřásly. Kamarádky mě ale uklidňovaly, že se nemusím bát a ze mě to postupně nějak opadalo, ale určitý červík pochybností tam byl. Ale jelo se.
První den
První den vlastně byla jenom cesta. Odjezd jsme měli z Prahy kolem 4 odpoledne. Měli jsme ještě čas, takže jsme vyrazili do kavárny kousek od Kongresového centra, kde byl opravdu milý pan majitel a udělal nám skvělou bezovou limonádu a trošku nám i před dlouho cestou zvedl náladu.
Nastal čas odjezdu a byl zmatek. Cestovní kancelář vypravila 2 autobusy a paní průvodkyně toho našeho byla trošku zmatená starší dáma. Ale nakonec jsme se všichni našli a jelo se. Docela mě ale zarazilo, že nikdo nechtěl vidět smlouvu, ani si ověřit totožnost. Ale tak asi je to běžné, já nikdy s cestovkou takhle nejela, obvykle jezdíme do zahraničí na vlastní brdo, jak se říká.
No a hned po výjezdu z Prahy nám začala vybírat peníze na vstupné a vjezd do Paříže. Zase se trošku projevila její zmatenost a nevěděla, jak vrátit, kolik vrátit, kdo měl zaplacený vjezd do Paříže od cestovky, i když to měla hezky označené na papíře, který ji CK dala, ale ona ho nechtěla tahat. Musím říct, že celý autobus z ní kvetl.
Alespoň večer nám pustili animované scénky od Disneyho a Asterixe a Olympijské hry, které jsem snad díky tomu viděla poprvé celé. Kolem 11 večer se vše vyplo a mělo se jít spát no a já… no neusnula jsem. Prostě se mi špatně v autobuse spí, i když jsem myslela, že to dám, tak nedala. Kdybych si možná mohla trošku položit sedačku, tak by to šlo, ale za námi seděly ne zrovna milá děvčata, která měla už problém s tím, že si ji trošku sklopila kamarádka vedle mě, takže jsem na to kašlala a prostě jsem nespala. Dala jsem si i nakonec energy drink, abych to v Paříži zvládla. K ránu nám také stavěli na umývárnách, takže to člověka taky trošku probralo.
Druhý den
Před Paříž jsme dojeli asi v 5 hodin ráno. Samozřejmě, že to bylo brzo, takže nás nechali hodinu a půl stát třicet kilometrů od Paříže. Nechápala jsem tedy, proč se nemohlo vyjet z Prahy později, aby to vše vyšlo. Asi to bylo kvůli přestávce řidičů, nebo nevím, ale bylo to takové docela divné. Když jsme vyjeli, tak jsme opravdu byli za chvíli v Paříži, kde nám ještě udělali okružní jízdu, aby se trošku nabral čas a ukázali nám památky. Nakonec nás vyhodili kousek od Eiffelovky.
Takže se začalo pořádně fotit a nasávat tu atmosféru. Ihned se na nás také vrhli černoši, kteří nabízeli malé Eiffelovky a uměli česky. :) Pomalu jsme došli ke věži a nějak se nám s kamarádkou nechtělo nahoru, tak jsme se od party oddělily a domluvily se s průvodkyní, že my dvě půjdeme sami do Grévinu, tedy muzea voskových figurín. Asi deset minut nám vysvětlovala cestu, ale zase zmateně a nic jsme nepochopili. Ať žijí Google mapy.
Nakonec jsme tedy já a kamarádka chodily po Paříži úplně sami a řídili se jenom podle map. Takže jsme došly do pařížského akvária, které bylo nádherné, zvláště mě zaujalo medusárium, a nakonec jsme i jeli metrem, abychom se do nejrychleji dostali do toho Grévinu.
Všechno řídila kamarádka a já ji za to byla neskutečně vděčná, protože já bych byla ztracená a z paní průvodkyně naprosto zmatená. Takže jsme všechno daly s kamarádkou na vlastní brdo a užily jsme si to stokrát lépe než s průvodcem. Grévin byl pro mě možná trošku zklamání, protože jsem plno celebrit neznala, protože byly echt francouzské, ale zase na druhou stranu se to dalo čekat, jelikož v Praze máte také vesměs české celebrity. Ale třeba četník potěšil. :) Cestou zpátky na metro jsme také narazili na krámek pro sběratele a měli tam Chase Funko Froda za 30 euro, ale nechala jsem ho tam. Kdybych věděla, co se nám stane v Disneylandu, vzala bych si ho, abych měla alespoň jednu Popku jako vzpomínku, ale stalo se a nevzala jsem si ho.
Pak jsme se spojily s mojí kolegyní a opět jsme se sešli před Notre-Dame a vyrazili na Champs-Élysées (kde jsem si cestou tam koupila dokonalý plakát skupiny Queen), což je taková hlavní třída s obchody, a ačkoliv se zítra mělo jet do Disneylandu, já prostě neodolala Disneystore a koupila si Uršulu a Šklíbu. :D Měli tam za 60 euro i plyšového Ewoka ze SW, který snad byl v životní velikosti, ale odolala jsem. :D Pak jsme ještě všichni zašli na výbornou pizzu a vydali se na místo, kde měl být sraz. Naštěstí se nikdo neztratil a kolem půl osmé se jelo na hotel.
Hotel byl jedna báseň. Báli jsme se, co nás čeká, kolegyně si dokonce vezla i povlečení, ale byl nádherný a luxusní. Bohužel jsme postel hned zaházeli věcmi, takže jsem ho ani nestihla vyfotit. Ale opravdu luxus. Vše bylo čisté, v koupelně byly kromě zásobníku na mýdlo i zásobník na šampon a sprchový gel a také několik ručníků. Také jsme měli připravené kelímky na čaj a kávu, protože v pokoji byla i rychlovarná konvice. V televizi jsme našli kanál, kde šli Simpsonovi v angličtině, takže taky velká spokojenost. Kamarádka to zabalila kolem 11, já vytuhla kolem půlnoci.
Třetí den
Disneyland se už blížil. Vstala jsem v půl sedmé. Odjezd byl sice kolem deváté, ale snídaně od půl osmé do osmi. Takže jsem si dala sprchu, upravila se, nechala jsem kamarádku ještě spát a šla jsme s kolegyní a jejím bratrem na snídani. Snídaně byly formou bufetu, což zase každý ocenil. Já jsem neodolala Nutelle a pravému výbornému francouzskému croissantu a bábovce. Snídaně tedy opět za jedna.
Po snídani jsme se šli ještě natáhnout a podívat se na nějaké animáče, a v devět tradá cestu do Disleylandu, kam jsme dorazili kolem desáté. Zase na nás čekalo složité vysvětlování cesty od paní průvodkyně, ale nějak jsme to přešli, stejně budeme chodit sami.
Po vchodu do Disneylandu jsme byli všichni okouzleni tím pohádkovým prostředím. Ta atmosféra dětství na nás opravdu hned dýchla a téměř okamžitě jsme se vydali koupit si čelenku s oušky, abychom byli in, protože je tam měl téměř každý. :) No a u oušek nezůstalo, protože snad v každém obchodě jsem si alespoň tedy já něco koupila. Jeden prodavač byl dokonce schopný říct: "Ahoj", když jste mu řekli, že jste z České republiky, což potěšilo. :)
Po cestě jsme si také zabrali fastpassy. Fastpass je opravdu doslova rychlý průchod, pomocí vaší vstupenky do Disneyladu si v přístroji vezmete vstupenku na atrakci, kde je udaný čas, kdy na atrakci můžete a nebudete stát dlouhou frontu. Na vstupence jsme měli 6 fastpassů, ale bohužel jsme využili jenom 2, o čemž se rozepíšu později.
První fastpass jsme využili na úžasnou laserovou show Buzze Rakeťáka, kde jste jeli ve vozíku, kterým se dalo manipulovat a stříleli jste po terčích. Byla to legrace a mě jako milovníka Toy Story to hodně potěšilo. Druhý fastpass jsme využili na galaktickou jízdu ve stylu Stars Wars, kde jste se dostali na palubu Millénium Falcona a bojovali jste proti generálu Huxovi. Moc se mi to líbilo, ale ostatním z naší skupinky bylo zle. No jo, cesta byla poněkud… akční. :D
V restauraci jsme si pak dali i tematické SW BB-8 menu, ze kterého mi ale potom bylo nějak zle, protože mi nesedla rukola v burgeru. Také jsme úplnou náhodou vystáli frontu na jízdu Piráti z Karibiku, protože jsme nevěděli, kam cesta vede, mysleli jsme, že je to jenom procházka po pirátském vězení, ale na konci byly vozíky, takže jsme neodolali. Jízda byla úžasná. Projeli jsme celou Tortugu, potkali známé postavy z filmů a zažili si pár vodopádových sešupů. Nakonec jsme si ještě vystáli snad hodinovou frontu na horskou dráhu s tématem Indiana Jonese a Chrámu zkázy. Jak už se pomalu blížila šestá hodina, tak bohužel zavřeli fastpassy, protože už jich bylo rozdáno moc a my jsme nestihli registraci, takže se bohužel už muselo na atrakce čekat. Nakonec jsme si zašli do části, která bylo věnovaná Alence, kde jsme si prošli královnin labyrint a povozili se v Kloboučníkových šálcích. Sice to byla spíše atrakce pro ty menší, ale prostě… je to Alenka! :D
No a teď přichází ten největší průser výletu. Kolem osmé jsme se vydali do druhého oddělení parku, a to do Walt Disney Studios, na který jsme se celý den těšili. Tahle část je věnována spíše těm větším a nás nejvíce lákala The Twilight Zone Tower, která slibovala strašidelný zážitek. No a taky… v tomhle parku byla Marvel výstava, která tam snad byla pouze tyhle prázdniny a já na ni prostě musela, to je moje dětství více než Disney pohádky. No a stalo se… Nepustili nás tam. Měli jsme vstup pouze do jednoho parku.
Volala jsem tedy průvodkyni, co se děje, no a prý jsme si měli vybrat, do jakého parku chceme, že prý už ji v poledne volali lidé, kteří chtěli právě z Walt Disney Studios do Disneylandu a už je tam nepustili, těch lidí mi bylo opravdu líto. Ale naštvalo mě, že se o tom nezmínila. Ani jeden z nás opravdu nevěděl o tom, že ty parky jsou oddělené a musí se koupit vstupenka za 100 euro do obou. Jasně, naše chyba, měli jsme si to zjistit a třeba si sami připlatit, ale naštvalo nás to, že se nám průvodkyně o tom výběru nikdy nezmínila. Celá naše parta miluje Marvel, takže bychom samozřejmě šli do Studios radši než do Disneylandu. Mě bylo opravdu do breku, protože jsem přišla o Marvel a dodělalo mě to, když si kluk před námi prohlížel fotky s Kapitánem a Hulkem. Ve Studios také měli krámky s Funko, které v Disneylandu nebyly. Opravdu jsem si měla vzít toho Froda.
Ostatní z party byli naštvaní, ale co se dá dělat. Vrátili jsme tedy do Disneylandu, zašli si na jídlo, a ještě si celý Disneyland jednou prošli. Jelikož kamarádka se od nás před tím odpojila a nebyla na Pirátech, tak jsem šla znovu a koupila si rovnou další suvenýry ze vzteku na naší průvodkyni jsem si prostě chtěla spravit náladu. Nakonec jsme ještě zašli na jízdu Petra Pana, kde jsme jezdili zavěšení za strop a pod námi byly scény z filmů.
No a šlo se na zlatý hřeb večera a to ohňostroj. Lidé seděli na zemi v řadách a čekali. Tak jsme si sedli taky a za pár minut to mělo vypuknout. No a přišli dopředu další lidi, kteří si nesedli, tak se začali zvedat další a další a nebylo skoro nic vidět. Ten ohňostroj jsme si měli užít a nic z toho nebylo, tak jsme se já a bráška mojí kolegyně sebrali, holky tam nechali a šli do autobusu sami. Prostě… tak moc jsem se těšila a bylo to zase na prd. Lehce po půlnoci se už jelo domů.
4. den
Spala jsem od půl jedné do půl čtvrté a pak už jsem nezabrala. Bylo mi nějak zle a už jsem se modlila, ať jsme doma. Zastavili nám kolem páté v Německu, kde jsem si koupila snídani, ale nesnědla vůbec nic. Pak nám zastavili na Rozvadově a pustili Slunce, seno a pár facek, takže alespoň byla nějaké zábava. Kolem půl jedné jsme už byli v Praze a ve dvě jsme jeli autobusem směr domov. Doma jsem si dala hned vanu, zalezla do postele, pustila Karlíka a továrnu na čokoládu a usnula jsem. Dojmy jsem byla schopná sdělit až za několik hodin.
No, takže abych to shrnula. Paříž je nádherné město se spoustou památek, které se mi neskonale líbilo a lidé v obchodech jsou opravdu hodně milí a shovívaví k vaši neznalosti jazyka a ihned se s vámi snaží domluvit anglicky. Procházka a nákupy po Paříži byly opravdu zážitek.
Pak nám ale selhal lidský faktor částečně na naší straně a také na straně cestovky. Co se ale dalo dělat? Disneyland jsem si ale užila naplno. Vrátila jsem si zpátky do dětství a zaječela si na dokonalých atrakcích. Co ale ještě musím zmínit, jsou neomalení lidé, kteří strkají, přebíhají, jsou nepříjemní a například v Grevinu neustále lezli do fotek a nedbali toho, že se snažíte všemožně alespoň nějakou figurínu hezky vyfotit. Ale zase se našly výjimky. Někteří ochotně čekali a smáli se i pózám, které jsme dělali, nutno podotknout, že to z většiny byli anglicky mluvící turisté.
Budu mít krásné vzpomínky, to ano. Moje první cesta někam zcela na vlastní triko s přáteli, ale bohužel budou tam i ty špatné vzpomínky, je mi ale jasné, že už to tak bývá. Ale… jdeme se vrhnout na suvenýry! Ty mi zůstanou společně se vzpomínkami a že ani jednoho není málo. Prosím… je to infantilní, ale říkala jsem si, že jsem na dovče a užiju si to, takže si koupím nějakou tu radost. :)
Jak jsem již zmiňovala, Uršula a malá Šklíba je z Disneystore z Paříže. Uršulu jsem jako malá měla hodně ráda, protože to byl takový jiný Disney záporák. No a jelikož mám teď nějak zase posedlost Alenkou (jo, při nákupech jsem se hodně řídila momentálními preferencemi), takže Šklíba nemohl chybět. Uršula byla asi za 16 euro a Šklíba snad za 11.
Ouška za 13 euro. :)
No a posedlost Alenkou pokračuje. Takže tu mám velkého Šklíbu, kterému jsem nemohla odolat. Byl za 23 euro, což mi nepřijde zase tolik a je opravdu velmi povedený. No, a ještě jsem si za 7 euro koupila propisku se Šklíbou. Za 5 euro jsem ještě ulovila klíčenku s motivem Alenky. Docela s podivem, že jsem ji našla v obchodě se Star Wars.
Z Marvelu tu mám naprosto roztomilý magnet s motivem Kapitána za 5 euro a docela realistického plyšového Groota za 12 euro.
No, a nakonec tu mám piráty. Atrakce nás opravdu nadchnula, takže si celá naše parta koupila filmový medailon. Dělali jsme si srandu, že nás najde Barbossa. :D Když jsem na atrakci šla podruhé, zničená tím, že se nepodívám na Marvel, musela jsem si nějak udělat radost, takže jsem si vzala Mickeyho jako Jacka, na kterého jsem koukala už při první návštěvě obchodu. Byl za 20 euro a nelituji. Piráti a Mickey je skvělá kombinace. A nakonec jsem objevila za asi 9 euro tuhle skvělou klíčenku. Je to klíč od truhly Davyho Jonese. Já si ihned vzpomněla na "Nemám klíč, mám něco lepšího, mám nákres toho klíče!" :D
Takže závěrem… Pokud nad výletem do Paříže a Disneylandu váháte, tak neváhejte a užijte si to. Nás cesta a ubytování vyšly i s poplatkem za vjezd do Paříže na 3 000,- (+ 60 euro za Disneyland) Snad budete mít štěstí na lepší a informovanější paní průvodkyni.
My si to chceme ještě někdy zopakovat, ale už raději sami letadlem, když už víme, kde a co je a jak to tam chodí a také jsme díky cestovce narazili na skvělý hotel a máme pro potencionální pobyt vybráno. Možná, že to cenově vyjde na stejno, ale nebudeme mít problémy, jako teď.
Páni, článek je pěkný dlouhý, snad vás neunudil, ale musela jsem se vypsat. :D
Annabelle
Komentáře
Okomentovat