Můj bože, je to tady. Jestli tohle nedostane Oscara, tak je ta akademie slepá.
Je to konečně tady. Po tak dlouhém čekání jsme se dočkali a Freddie Mercury a příběh kapely Queen se dostal na filmová plátna. Neskutečně jsem se těšila. Queen je moje srdcová záležitost, Freddie je pro mě nepřekonatelný zpěvák, takže jsem si tuhle příležitost nemohla nechat ujít. A navíc… Rami Malek, to je jeden z nejhezčích herců a hereckých talentů vůbec.
Ovšem cesta do kina nebyla jednoduchá. Kolegyně chtěla na film jít den přede mnou a když jsem vyzvídala, jaké to bylo, tak prý se rozbila promítačka. Říkala jsem si, že to spraví, takže jsme do toho kina jeli. Ještě před tím mi také pípnul mail o oznámení Funko Queenů, konečně! V prosinci je musím mít. No a když jsme dojeli, tak nám nedali lístky a neslíbili, že se promítat bude, nakonec se promítalo! Sice se zpožděním, ale opravili to.
Už při rockové znělce Foxu jsem měla husí kůži a když se Freddie objevil na plátně, věděla jsem, že Rami odvádí dobrou práci, že ho zahraje dobře a nemusím se ničeho bát. Úplně vystihl jeho pohyby, tón jeho hlasu a jeho netypické chování. Tohle byl Freddie. No a ostatní členové kapely? Ta podoba mezi herci a jejich předlohami byla neskutečná. Měla jsem opravdu pocit, že se dívám na dokument s nimi, a ne na film, kde je hrají herci. Výběr se opravdu povedl.
Jelikož jsem přečetla několik knížek, tak jsem věděla, jak příběh asi bude pokračovat, takže mě tvůrci s těmi jejich začátky nemohli nijak překvapit. Ale skutečně nádherné bylo to, jak se drželi těch faktů a skutečnosti. Jak Freddie přišel ke svému pověstnému mikrofonu, jak se snažil nebýt další z mnoha, jak si šel za svým a jaký měl vztah s Mary, láskou jeho života, který byl ve filmu velmi hezky a dojemně popisován a ztvárněn, stejně jako jeho rozervanost a pochyby o své sexuální orientaci.
O životě ostatních členů jsme se moc nedozvěděli, což mě trošku mrzelo. Přece jenom to byl také film o Queen, a ne jenom o Freddiem, ale chápu, že on byl z nich ta nejzajímavější osobnost. Ten zpěvák s velkým Z a osobnost s velkým O. Samozřejmě, že nám ukázali, že všichni spolupracovali a každý z těch 4 vynikajících hudebníků stojí za vzestupem legendární kapely Queen, který ale vůbec nebyl, díky jejich experimentům, snadný. Moc se mi také líbilo, že si taky trošku dělali legraci z Johna Deacona, který prostě nikdy ničím nevyčníval a nebyl tak ve středu zájmů jako ostatní, na což ve filmu vždy perfektně vtipně narážejí.
Klíčovou postavou ve Freddieho životě je Paul Prenter, který ve filmu byl ztvárněn výborně. Přesně tak jsem si představovala člověka, který způsobil Freddieho pád mezi špatnou společnost a málem způsobil rozpad skupiny. Z Freddieho se tak pomalu stávala troska, která se obklopovala podivnými osobnostmi, které zajímaly pouze jeho peníze. Ten zlom je filmu, kdy si díky Mary uvědomí, že je vše v háji, že už není zdravý, že potřebuje u sebe tu kapelní rodinu, pro mě byl srdcervoucí. Skoro mi i ukápla slza, když si Freddie se slzami uvědomoval, že je vše špatně. Že se zase naučil žít až když… umíral.
Konec filmu se mi zdál už takový… ideální. Odpustili mu, dali si sice pár podmínek, ale jelo se dál, ovšem chyběly mi tam scény s Freddieho sólovou tvorbou, kterou úplně upozadily večírky a zhýralost. Kapela se tam také prezentuje jako rodina, ale ty vztahy prostě v reálu byly napjaté, stejně jako je to všude, kde se sejdou tak výrazné osobnosti.
Také mi trošku vadilo, že pozměnili setkání Freddieho a Jima, a tak nějak z toho udělali ten pravý slaďák, kdy ho Freddie hledá a nejde ho teprve až v den Live AID, to mi opravdu přišlo trošku přehnané. Ale jelikož mám tenhle pár ráda, filmařům tu odpustím, protože chápu, že už tak šel film přes dvě hodiny a všechno tak narvat nešlo, ale mrzelo mě to. Chyběly mi tam také další perličky z jejich skládání písniček. Schválně si něco o jejich písničkách přečtěte. Třeba Radio Ga Ga má opravdu zajímavý původ. :)
Film byl pro ale pro mě, jako pro fanynku Queenů prostě bomba. Dostali jsme vše, co jsme čekali. Viděli jsme začátky, to zrození slavné kapely, která ovlivnila spoustu dalších tvůrců. Viděli jsme pohled do jejich tvorby, do jejich života... viděli jsme Freddieho démony… A přesně takhle jsem si ten film představovala. Ten moment zakončení, kdy skupina vystoupí na Live AID mi přišel také jako dobrý tah. Není třeba nám ukazovat, jak to šlo s Freddieho zdravím dále z kopce, to přece víme.
No a soundtrack? Soundtrack toho filmu je nejlepších soundtrackem ze všech, ale nic jiného se snad čekat nedalo. Při Live AID jsem měla opravdu husí kůži a slzy v očích. CD už mi hrdě leží v regálu s mojí Queen sbírkou.
Film doporučuju každému, kdo miluju skupinu Queen a také těm, kteří se chtějí dozvědět více o kapele, která tvořila hudební dějiny.
5/5!!!
Tohle prostě musí dostat Oscara! Minimálně alespoň ten vynikající Rami.
Komentáře
Okomentovat