Recenze úžasného fantasy příběhu, kde nechybí boje o moc, krveprolití a tvrdohlavá hlavní hrdinka, která musí zachránit celé království víl.
Krutý princ aneb vítejte v zemi víl, kde jsou víly kruté, neštítí se podvodů a vražd a s lidmi zachází jako s onucí. Po Krutém princi od Holly Blackové jsem koukala už dlouho, moc se mi líbila obálka a také mě lákalo prostředí krutých a netradičních víl, no a samozřejmě já se svou slabostí pro záporáky jsem musela mít knížku, kde je krutý princ.
Na začátku příběhu se seznamujeme se třemi sestrami. Starší a zvláštně vypadající Vivi a sedmiletými dvojčaty Jude a Taryn. Shodou brutálních událostí se dívky dostávají z lidského světa do světa víl, kde jsou v přepychu vychovávány v domě generála Madoca a jeho ženy Oriany, kam přibude ještě jejich malý syn Doubek. Ovšem po deseti letech v zemi víl Jude stále ví, že sem nezapadá a bije se o své místo na slunci, čímž se bohužel dostane do vypjatých situací, stane se špehem, a nakonec bude nucena spojit se s nepřítelem a bojovat o budoucnost celého království.
Hned na začátku musím říct, že mě knížka v mnohém překvapovala brutalitou a krvavostí některých scén. Jistě, hned ten název mi měl napovědět, ale přesto… Tohle nebylo běžné špičkování mezi spolužáky, tohle nebyl obyčejný sourozenecký boj o moc… Tohle byly regulérní pokusy o vraždu a šílené krveprolití. Což jsem opravdu nečekala a docela mě to na té knížce fascinovalo.
Jude, jako hlavní hrdinka, mě v hodně věcech štvala a také jsem mnohdy pochybovala o jejím psychickém zdraví, čemuž se zase na jednu stranu nelze divit. Lidská dívka studující mezi neodolatelnými vílami, která prožívá šikanu a ponižování, se musí bránit. A to obzvlášť, když v čele šikanátorů stojí princ Cardan - nejmladší syn krále, který je krutý, zhýralý a zároveň šíleně neodolatelný a kterému Jude pije krev… Nebo ne?
Vztahy jsou v knize celkově takové podivné a pošramocené. Zejména mi přišel zajímavý vztah Jude s Madocem. Setkali se za takových okolností, a přesto si dokázali vytvořit téměř idylický vztah mezi otcem a dcerou. Samozřejmě, jak to už bývá, tak na nás čeká také milostný trojúhelník, který pro mě byl snad tím nejdivnějším, se kterým jsem se v literatuře či filmu setkala. Víly jsou tu opravdu zvrácené a divné a milovník příběhů Locke obzvlášť.
Knížka se mi četla velmi dobře. Stránky mi ubíhaly rychlostí blesku a už dlouho se mi nestalo, že bych se od příběhu tak těžko odtrhávala a okamžitě jsem toužila po pokračování. Hlavní hrdinka mi sice možná nebyla tak úplně sympatická, ale svět, který Holly Blacková vytvořila mě prostě a jednoduše okouzlil. Líbila se mi ta různorodost víl a dalších stvoření, mocenské a politické boje a především příběh, který byl plný zvratů a s překvapivým koncem.
Hodnotím
4,5/5
Komentáře
Okomentovat